Historie

Nejstarší dochované zmínky o obci Kuklík jsou z roku 1534, kdy na opisu listiny, jíž dal Jan z Pernštejna Novému Městu výhradní výčep piva v 18 okolních vesnicích, připojil písař poznámku, že není doložena nová ves Výmyslice (též Vejmyslice či „Weymyslicze“). Tak se totiž zpočátku Kuklík jmenoval. Na základě tohoto spisu je přisuzován vznik osady Výmyslice mezi roky 1500 a 1534 a patrně souvisel se založením sklářské huti na Vříšti, kde si vystavil sklářský mistr svůj dvůr. Katastr obce Kuklík patřil tedy na pernštejnském kolonizačním území, které se členilo do rychetních obvodů. Kuklík (Výmyslice) patřil do rychetního obvodu v Německém (původní název obce Sněžné), o čemž svědčí zápisy ze sirotčí knihy novoměstského panství z r. 1551. V r. 1564 již byla obec uvedena mezi vesnicemi, které dal Vratislav z Pernštejna do zástavy Novému Městu. Od r. 1567 se objevují záznamy o naší lokalitě v pernštejnské pozemkové knize (založená v r. 1544) a od r. 1569 v novoměstské knize rychtářské (založená v r. 1547). V r. 1588 se stala obec součástí novoměstského panství, které od Pernštejnů koupil Vilém Dubský z Třebomyslic. Název Výmyslice byl pravděpodobně přenesen z jižní Moravy, odkud sem byli povoláváni osadníci. Dokladem jsou stejné názvy vesnic, např. Kadov, Fryšava (Břežany), Rokytná, Maršovice, Medlov či právě Výmyslice. Název se však neujal a od pol. 17. stol. bylo postupně vytlačeno názvem Kuklík. Název Kuklík se poprvé použil vedle názvu Výmyslice na listině z r. 1568 v souvislosti s mlýnem na Kuklíku. Ačkoliv novější název bývá odvozován od rybníka Kukla, existence rybníka však nikdy doložena nebyla. Jediným doposud známým pramenem měla být cedulka v Jimramově s následujícím zněním: „Když Kukla pukla, až sem voda tekla.“ (K této události mělo dojít v r. 1846.) Dalšími eventualitami je název obce od kukly jako pokrývky hlavy horníka, nebo od skály, jež svým tvarem měla kuklu připomínat, od podobných slov chuchlík, cuklík či cuclík nebo z německého názvu Gut Glück (označení dolu či hory). Nevylučuje se ani možnost, že byla obec pojmenována podle rozšířené byliny kuklíku.

Původní osada v 16. stol. byla tvořena 7 grunty, 1 mlýnem a 1 chalupou. Zahrnovala části Dědina, Kopeček, U Mlýna a část Vříště. V 17. století stálo ve Výmyslicích 16 domů a mlýn. Noví osadníci se postupně zařazovali mezi sedláky, kteří hospodařili na nevelkých plochách, neboť většina plochy byla zalesněná převážně bukovým či jedlovým porostem. Postupně se rozšiřovaly paseky vzniklé po kácení dřeva pro potřebu sklářských hutí, které se staly hlavním zaměstnáním zdejších obyvatel.

V r. 1651 byla postavena na Kuklíku zkujňovací výheň neboli hamr, která společně s výhněmi na Vříšti a Líšné zpracovávala surové železo z kadovských vysokých pecí. Surové železo se upravovalo nejprve v peci, kde se znovu roztavilo a zoxidovalo a tím upevňovalo svoje typické vlastnosti, a dále se pod bucharem dále zpracovávalo do tvaru tyčí či plechu. V této podobě bylo poskytováno kovářům pro výrobu železných výrobků (mříže, radlice, kovové nástroje, hřeby apod.). Tato výheň je zmiňována naposledy v roce 1770. Nacházela se v místě č. 17 v horní části obce na říčce Fryšávce.

Od 2. pol. 18. stol. byla na Kuklíku těžena železná ruda, a to na několika místech. Jsou doloženy lokality jako „Sládkovo pole“ (v lesích nad osadou Chobotský Dvůr), „u Skalky“ (u dnešní hlavní silnice) či „u Kuklíku“ (v místní části Balkán), který byl později nejvydatnějším zdrojem rudy kadovských pecí (v některých letech zásoboval až ze 40%). Poblíž naleziště „Kuklík“ se kolem roku 1842 našla i naleziště stříbra. Zdroje však byly brzy vyčerpány. Po r. 1820 byly vykopány nové šachty – šachta sv. Jana Nepomuckého, štola sv. Anny; a později také šachty sv. Jana a sv. Barbory. Doly na Kuklíku se tak staly v r. 1834 jedním z největších zdrojů železné rudy pro kadovské železárny. Poslední zmínka o dolech na železnou rudu na Kuklíku je z roku 1875, kdy je koupil hrabě Mitrovský pro štěpánské železárny. Tamní vysoká pec však byla v provozu jen do roku 1876. V roce 1964 byl nedaleko části Chobot prováděn rudný průzkum. Jedna z bývalých štol je dodnes zachována a je jedním z nejvydatnějších zdrojů pramenité vody v celé oblasti.

V období druhé světové války se někteří občané obce Kuklík zapojili do odboje. Okolní lesy a izolované samoty Chobotu sloužily jako úkryt a útočiště mnohým lidem, kteří se dostali do křížku s totalitní mocí. Kuklík patřil mezi operační oblasti čety Obrany národa pod vedením učitele Jaroslava Slámy z Německého. Partyzánské oddíly měly své působiště v sousedním Odranci a Koníkově.

Další zajímavosti z historie obce:

Obec má pečeť z roku 1808, v horní části znaku je běžící kůň a ve spodní části květina.

V roce 1927 byl při úpravě silnice neopatrným zacházením s dynamitem rozmetán dům č. 13 a o život přišly dvě osoby.

Nynější mlýn č. 21 byl založen pravděpodobně až v polovině minulého století. V roce 1934 vyhořel, byl přestavěn na penzion Na Mlýně.

Kuklík byl v roce 1976 přičleněn ke Sněžnému, v roce 1990 se opět osamostatnil.

V posledních desetiletích se obec Kuklík rozděluje do částí: Dědina, Kopec, Bořina, Balkán, Chobot, Chobotský Dvůr, V Koutě.

OBEC KUKLÍK - netkatalog.cz Městské, obecní úřady - netkatalog.cz